Stříbro ze Spain open 2014

Podruhé jsem se stala vicemistryní Španělska v juniorské kategorii.

Po loňských zkušenostech, kdy bylo prestižní mistrovství evropské taekwondistické velmoci Španělska přeloženo v termínu i místě a my cestovali do Španělska dvakrát po sobě jsme letos s naším rodinným týmem byli opatrnější a letenky zakoupili až po definitivním potvrzení termínu a místa konání. Dobře jsme udělali, opět došlo ke změně i času a místem konání se tentokrát stalo hlavní město provincie ve Valencijském společenství - Castellon del Plana. Je to univerzitní město , cca 200000 obyvatel, s žádnými velkými památkami ve městě a v jeho okolí. Pár kilometrů na sever ale leží několik plážových letovisek, známých i u českých turistů. V Marina d´Or v blízkosti městečka Oropesa byl pro závodníky organizován před vlastním turnajem přípravný kemp s účastí nejlepších španělských trenérů. Časově ani cenově jsme na tento kemp nedosáhli a tak jsme se s organizátory setkali až při prezentaci, která mimořádně probíhala již dva dny před turnajem kyorugi , spolu s registrací závodníků poomse. Oficiální hotel byl tentokrát dobře viditelný a tak ani selhání naší navigace nás neovlivnilo. Tentokrát žádné hodiny čekání na registraci, žádné davy a nedýchatelno … . Místo F-55 jsem nakonec chtěla startovat v F-59, neboť jsem váhu kvůli atletické soutěži (800m a skok daleký) nesnižovala. Milá a usměvavá anglicky (jediná) mluvící organizátorka byla ochotná, pouze s vytištěním karty na turnaj měla problém a tak jsme se tam vraceli 3x. Aspoň jsme stačili nakoupit ionťáky a něco k jídlu v místní Mercadoně a podívat se na blízkou městskou pláž i vzdálenější playa del sal, kde jsme viděli, jak asi vesničky vypadaly před příchodem hotelových komplexů.
Přiletěli jsme ve čtvrtek ráno na menší letiště ve Valencii, převzali malého fordíka siestu a jeli přímo na registraci. Po registraci trochu bloudění v Castellonu – bez navigace je to těžké , ubytování v dobrém a levném apartmánu a šli jsme dospat brzké vstávání ( ve 2,00). Ráno cesta zase na registraci, stále bez fronty i když se mělo registrovat 250 týmů z asi 40 zemí a 1200 sportovců. Templářské hrady : Konečně platná startovní karta a odjíždíme na sever do městečka Peniscola, uloženém kolem skalnatého poloostrobva, kterému vévodí templářský hrad a bývalé sídlo papeže (sesazeného v Kostnici 1414, kde byl následně obžalován a upálen Jan Hus 1415). Procházka strmými uličkami plných suvenirshopů, malých restaurací . Pod hradem dáváme slíbenou paellu u číšníka mluvícího trochu česky a od nejhezčí pláže této oblasti - 5km dlouhé playa norde – posléze odbočujeme do vnitrozemí kraje El Maestro navštívit další templářský hrad v Morrele. Po 60km pozvolného stoupání překonáváme v posledním úseku ostré serpentiny a dostáváme se do výšky 1080 m na náhorní plošinu s ovčími, kozími a jinými farmami. Město Morella se tyčí do výšky nad krajem jak sopka . Město je dosud obehnáno středověkými hradbami se sedmi branami, vstupujeme branou sv. Michala a labyrintem ulůiček se dostáváíme až ke vstupu do hradu, ale ještě stále je před námi 100 výškových metrů do dosažení vrcholu vojenské pevnosti, která původně snad sloužila Arabům , posléze ale templářům a nakonec dobře posloužila i v 1.světové válce – což dokumentuje i velké dělo na hradbách.
Rozlosování se ukázalo kolem půlnoci, má kategorie začínala až od 12,00 , takže jsme se vyspali a pěšky došli k relativně novému stadionu, kam se pohodlně vešlo 8 tatami a všichni návštěvníci a sportovní týmy ( loni se bojovalo o každý centimetr prostoru). Postupně odbojovali kadeti a začaly všechny kategorie juniorů ( v neděli senioři). Bojovalo se již podle nových pravidel , tedy 5 trestných bodů teprve ukončovalo boj , řada kaučů tuto změnu ale nezachytila (díky Olgo za hlídání aktualizací). Nekompromisní napomínání za padání po své technice nebo po kopu soupeře, nebo mpomalé vstávání posrážce či společném pádu, napomínání držení a i bránění přední nohou bez aktivity - to bylo společné pro všechny tatami. Díky tomu bylo minimum ošetřování, boje měly rychlý spád , více se bojovalo, méně zdržovalo. Takže docela dobré podmínky pro Španěly a jejich dynamické taekwondo. Jinak samozřejmě velmi obtížně prosaditelné protesty za nebodování hlav, patrných i na videoreplay- protestovali jsme jen na jasné hlavy , na kterých se třeba i shodli rozhodčí na tatami, ale videoreplay rozhodčí na našem tatami nám body za hlavu téměř neuznával. Takže postupně známou Lauru Perez Gandalira 7:3, nebezpečnou Lauru Dosil Gago ( čtvrtfinalkistka z MSJ v Taipei) 3:0 ( 3 neuznané hlavy), v semifinále 5:1 se soupeřkou z silného Madridu a nakonec prohrané finále 2:0 s přemožitelkou vysoké Švédky Maja Lindberg se Sarou Garcia Suarez ze známého týmu Galicie. Zde už asi hrála roli únava z celého dne, kterou zvládla soupeřka lépe, ve 22,30 už jsem zvyklá spát a zde jsem nastupovala do finále. Za dva pády jsem inkasoval trestný bod a při snaze o vyrovnání přišel další bod do vesty. Nakonec ale velká radost ze stříbra v nové váhovce. Rychle ještě telepiza ( ještě , že se zde bez problémů kolem půlnoci najíte), a ve dvě spát.
Druhý den s našimi kufříky na kolečkách jsme došli pro naše auto ( na ulici se prakticky nedá najít místo, tak až u supermarketu asi km od apartmánu, pokud nechcete podzemní garáž za 23 euro na den) a vyrazili do Valencie. Před Valencií krátká zastávka na pláži u „španělského satelitu“ – pěkné bytové domy na okraji města s lodičkami parkujícími před vchodem a asi 20m na pláž – to už m á smysl dojíždět do práce i denně. Ve Valencii nacházíme místo k parkováíní u Města Umění a Věd – fantastická ukázka moderní architektury na veřejných budovách, jejichž využití se ale občas zdá neefektivní. Známá Hemisféra skrývá IMAX a planetárium , Palác umění ( z roku 2005, ale už začíná rezivět) sál pro 1300 lidí pro operu , balet či cokoliv, Vědecké muzeum prince Filipa využilo aspoň část darovaného prostoru k pověšení balónů ale část se zdá být nenaplněná. Úplně prázdná je efektní kopule Agory. Oblíbený je mořský park opět s výraznou kopulí. To celé je postaveno v bývalém korytě řeky Turie, kterou v roce 1957 odklonily od historického centra pro časté záplavy. Získaný 8km úsek koryta se přeměnil na navazující parky s drobnými atrakcemi (ležící Gulliver, přeměněný na soustavu kluzavek pro malé i velké). Podcházení pod středověkými mosty přes původní řeku má své kouzlo. Parkem se snadno přibližuje historickému středu, kde jsme předloni nocovali a vychutnali noční atmosféru města bez přeplnění turisty. Dnes naopak navštěvujeme město v plné špičce návštěvnosti, vedlejší uličky jsou ale přesto klidné a paella se dá sníst i s výhledem na katedrálu, která ukrývá malý kamenný pohár - údajně svatý Grál- tedy pohár z něhož pil Ježíš na poslední večeři a kam byla zachycena jeho krev při ukřižování. Auto tentokrát parkování přestálo bez poškození, neformální hlídači neplaceného parkoviště dohlédnou za euro či dvě na auta ve „svém rajonu“. Pak již odjezd na letiště a za 96 hodin ( přesně) jsme zase doma, ale již s další stříbrnou medailí ze Spain open.