Spanish open 2016

Můj nejoblíbenější G1 turnaj

Premiéra na mém nejoblíbenějším turnaji Spanish open v seniorské kategorii proběhla v městečku Beniccasim ve Valencijské provincii. Ubytování jsme si zajistili v Marina d´Or, kde bydlela většina sportovců. Kapacita místních apartmánových domů a hotelů je v této době nekonečná, nikde nikdo , jen pár po slunci dychtivých důchodců a několik výletníků doplňovalo bohaté řady taekwondistů. Vedle G1 turnaje pro seniory v neděli , proběhl i turnaj pro juniory a kadety v sobotu a v pátek se uskutečnilo klání i pro poomsae závodníky (s českým týmem Poomsae se potkáváme v městském parku, ani jsme o sobě nevěděli) .

Pořadatelé turnajů zvolili docela velkou halu v Benicassimu, což je další prázdninové městečko na Costa Blanca , kousek od Castellonu, kde proběhl turnaj před dvěma lety a odkud jsem si přivezla stříbrnou medaili v juniorské kategorii. Letos bylo samozřejmě vše těžší. Teprve se smiřuji s vysokými soupeřkami ve své kategorii, které pravidelně obsazují medailové pozice. Hledám nový styl a není to v našich podmínkách spíše zájmového než vrcholového sportu lehké. Letos nastoupila do mé kategorie i téměř nepřekonatelná domácí Eva Calvo Goméz (postoupila přímo z prvního místa světového žebříčku na olympiádu v Riu)-nahradila svou sestru Marthu a opět předvedla své umění s dominující dlouhou přední nohou v cestě za dalším titulem. Kanaďanka Ashly Kraayeveld jí byla finálovou soupeřkou, Israelka Bat el tentokrát brala bronz , podobně jako moje přemožitelka z Brazílie. Já jsem po dvoutýdenní tréninkové pauze po drobnějším chirurgickém zákroku ve Stuttgartu udělala maximum a s ne úplně dobrou fyzičkou jsem porazila takticky bojující Španělku 2:1. Na reprezentantku Brazílie ( má první soupeřka z této země, jinak jsem měla z kvalifikace na YOG zkušenost s reprezentankou Peru a v Turecku a na Dutchi jsem se letos střetla ještě s Argentinkou a tím mé zkušenosti s Jižní Amerikou končí) jsem ale již neměla rychlost a to vedlo k pohodlnému vedení 6:1 ve prospěch soupeřky , i když jsem v posledních vteřinách boje pěkně zasáhla její hlavu, již se na jejím vítězství nic nezměnilo. Mé díky patří trenérovi slovenského týmu , který mě odkaučoval , neboť s požadavkem na mezinárodní trenérskou licenci WTF je táta, který mě kaučoval na turnajích bez účasti českých trenérů, mimo hru.

V rámci rekonvalescence je páté místo úspěchem, ale ráda bych se již po řadě čtvrfinálových bojích v G1 posunula i na medailové pozice. Dalším cílem bude uspět na MES ve Švýcarsku v květnu.

Jinak jsme dobře využili čas, který nám poskytl Ryanair svým intervalem odletů – zvolili jsme týdenní pobyt a tak jsme v pondělí odjeli do Cordoby. Cestou jsme navštívili krásné městečko Alcalá del Júcar, které leží na vápencovém útesu nad řekou Júcar. Nádherné úzké uličky nedovolí provoz autům a tak je město doménou chodců, kteří se mohou motat po křivolakých cestičkách po svahu i proti svahu. Dole na ně čeká pěkně upravené koryto řeky Júcar a nahoře pěkně zrestaurovaný maurský hrad. Cesta 10 km kaňonem řeky s převisy skal nad cestou kouzlo kaňonu ještě zesílí.

Další zastávka po průjezdu (krásně )plochou krajinou s nekonečnými vinicemi Kastilie – La Mancha je nejzachovalejší hrad této krajiny Dona Quichota - hrad Belmonte s pěknou vesničkoupod ním. Příběh Cervantesova hrdiny připomněly i zrestaurované větrné mlýny nad městečkem , kam jsme po pohodlné procházce dorazili.

Večer přijíždíme do historického centra Cordoby, kdysi největšího města západního světa ( snad 500 000 obyvatel- to dnes má jen 300 000). Bydleli jsme v malé uličce v domku s typickým patiem (zahrada – dvorek uprostřed domu s fontánkou a stromy a květy.., který chrání obyvatele v létě před zničujícími 40 stupňovými vedry). Večer procházka k proslavené Mezquitě, římskému mostu a trochu se projít uličkami velmi kompaktního historického města. Ráno za deště do Mezquity prohlédnou proslavené maurské oblouky původné mešity přestavěné na křesťanskou katedrálu (dost necitlivě, ale působivě), projít zahrady křeťanských králů, poobědvat v patiu v Juderíe- židovské čtvrti, která se ale neliší od ostatních částí . Pak nákupy suvenýrů , šunky ( jamon) a procházka po části města. Hodně uliček je nepřístupných dopravě , lidé tady musí všechno nosit domů v rukou, úžasné. Přestavěná býčí aréna na byty , nevídané.

Další den složité vyparkování auta a cesta zpět na východ po poměrně dobře průjezdném systému dálnic. Baeza nás přivítala silným deštěm , ve kterém ale nezanikla nádhera gotických a renesančních paláců a dalších budov včetně jedné z prvních univerzit ve Španělsku ( uzavřené za přílišnou pokrokovost v roce 1824) – nyní jsou budovy plné středoškoláků a na historickém dvoře jim dokonce postavili hřiště. Šunka od místního řezníka tátovi vynahradila běhání městečkem v dešti.

K pobřeží se vracíme okrajem národního parku Cazorla, krajem plným olivovníkových lesů a kopců. V téhle oblasti, která se ale táhne sto kilometrů už od Cordoby a z kraje La Manche se vypěstuje cca 10 % světové produkce oliv.

Přespáváme v turistickém sídlišti na jižním okraji Valencijské provincie vysoko na útesu s dobrou promenádou , kde se dá dobře zaběhat. I tady je úplný klid, jen pár turistů se prochází tichým sídlištěm. Večer přelet do Norimberka , v noci návrat domů a ráno zase do Prahy na German open.