Kvalifikace na OH 2016

Po intenzivní přípravě v Čechách i v zahraničí odjíždím na kvalifikaci na OH 2016, která se koná v Istanbulu., Dvě nejlepší Evropanky do 57 Kg odletí v srpnu do Ria.

Dostat se na OH není moc jednoduché. 4 váhové kategorie žen a mužů soustředí nejlepší bojovníky světa. Vybírá se 16 nejlepších v každé kategorii, většinou figurujících ve skupině 40 000 taekwondistů, kteří dosáhli v posledních letech nějaký úspěch na turnajích světové řady G. Selekce je neúprosná, 5 kontinentů vyšle pouze dva atlety v každé kategorii a ti jsou doplněni 6 nejlepšími sportovci ve světovém žebříčku. Do žebříčku WTF se sbírají body za úspěchy v turnajích třídy G včetně mistrovství světa a jednotlivých kontinentů za poslední 4 roky. S ohledem na juniorský věk jsem sbírala body do světového seniorského žebříčku pouze minulý rok, kdy jsem střídala juniorské a seniorské turnaje. Bylo to dost náročné , přesto jsem ve své kategorii seniorek do 62 kg končila rok 2016 na 65. místě. Takže na přímý postup v olympijské kategorii nebylo možno ani pomyslet. Veškeré síly jsme tedy soustředili na jediný kvalifikační turnaj v Istanbulu. . Z kvalifikačního turnaje jsou vyloučeny reprezentannky země, která už zastoupení v kategorii má, a pokud má daný národní svaz zastoupení dvou atletek nebo atletů jsou ostatní závodníci téže země z postupových bojů vyloučeni. V mé kategorii ale zůstaly reprezentantky takových velmocí jako je např. Turecko. Skvělá příprava zakončená soustředěními v Norsku, ČR i V Německu mě posunula ve více směrech hodně dopředu. Jsem dobře připravená se utkat o postupová místa a navíc mám i dobrý pocit z vývoje, který český tým v posledním roce pod vedením Colbyho Au , Olgy Kudrnáčové , Viktora Jankovského a dalších udělal.Zítra odlet, v sobotu vážení, v neděli boj.

12.1. 2016 Odlet z Prahy se zpožděním , další zpoždění letadla při příletu, při příjezdu na hotel informace o nálezu bomby v Istanbulu a z toho plynoucí omezení návštěvy města. Stejně se musíme koncentrovat na výkon, tréninky a relaxaci.

17.1. Vše skončilo předčasně. Chtěla bych všem moc poděkovat za obrovskou podporu na mé dlouhé a těžké, ale i velmi pěkné a zajímavé cestě na OH 2016. Poslední měsíce jsem s maximálním nasazením trénovala, abych se mohla kvalifikace na OH zúčastnit. Nicméně ani při větším tréninkovém úsilí se mi nepodařilo významně snížit svou standardní váhu 62 kg, pokud jsem si chtěla zachovat výkonnost a rychlost, která je při takovýchto špičkových závodech nutná. Bohužel poslední fáze redukce váhy byla narušena nemocí a nutností užívat antibiotika. Takže před vlastním startem na kvalifikaci mně zůstalo příliš mnoho kilogramů na dehydrataci a nebyla jsem schopná se na požadovanou váhu 57 kg dostat…takže jsem dnes nemohla nastoupit do kvalifikačních bojů, a tak pro mě tato cesta končí…moc mě to mrzí… Stejně na tom asi budou i další 3 závodnice , které v naší kategorii dnes nebudou bojovat.

19.1. Dnes mě nejvíce mrzí, že jsem na podzim souhlasila, že se pokusím váhu do 57 kg dosáhnout. Kdybych s tím nesouhlasila , mohla jsem se ucházet o místo v -67 kg, Mnou vyhrané G turnaje v roce 2015 byly dostatečným argumentem. Rabia Gulec z Norimberka ( -62 kg) šla touto cestou a podařilo se jí postoupit na OH. Problém byl , že by tak odjela jen jedna z nominovaných závodnic za český nároďák. Aby se šance týmu na kvalifikaci zvýšily pokusili jsme se o obsazení další váhy - což , jak se zdá, nebylo šťastné rozhodnutí v kontextu očekávané kritiky.

Není náhodou, že aspoň jednou za rok jsou rozdmýchávány emoce v naší komunitě taekwondistů. Jednou je na obtíž pouze anglicky mluvící kauč národního týmu, kvůli kterému velké talenty nevyhrávají , neb mu nerozumí , podruhé se přetřásá nezodpovědnost řidičů při cestě ze zimního Karpacze , potřetí je někomu na obtíž příliš velká nespokojenost kaučů s dalším neukázněným talentem, atd atd. Pak stačí pár neinformovaných lidí , pokud možno z více klubů , dobře dopředu poučených o "neschopnosti" realizačního týmu nároďáku, rozjet trochu diskuzi na facebooku nebo na valné hromadě a nezúčastněný musí mít dojem, že největší trenéři ještě k nároďáku nebyli povoláni , teprve na svoji příležitost čekají a jsou zatím podceňovaní , neuznávaní a jinak diskriminovaní.
Jenže na věc se dá koukat i jako na maximální posun v práci s národním týmem i přes všechny překážky z různých stran. Za poslední dva roky jsme se změnili z party amatérů na skupinu sice zatím hodně různorodou, která má ale jasnou cestu , po které má jít a postupně jsou vylepšovány podmínky pro celou skupinu reprezentace. Nejde to samo , zlaté podnosy se v taekwondo nenosí , na to je to malý sport , ale jde to. Ale jen a jenom s přispěním všech , co chtějí pomáhat. Doufám, že i kritici současného směru vývoje našeho národního týmu , mají aspoň malý zájem na tom , aby náš sport byl úspěšný. Spoustu států svou reprezentaci profesionalizovaly a jsou schopni s malou skupinou vybraných sportovců získávat velké sportovní úspěchy. Jestli se k tomuto stavu dostaneme , závisí spíš na lidech , co se snaží, než na lidech , co jen z dálky glosují. Ti by mohli pomoci tím , že nebudou škodit a vymýšlet problémy tam , kde nejsou.