Mistrovství Evropy v olympijských vahách, Nalčik, Rusko

První seniorský start na velké soutěži a ještě v olympijských vahách na samém kraji Evropy pod Kavkazem

1.den
Budíček ve 4:30, s taťkou vyrážíme do Prahy, kde předsedám k Vikymu do auta, nabíráme Máru a jedeme do Berlína na letiště. Tam na nás už čeká Colby. Viky nám dává víza a pasy, odjíždí zpět do Prahy a my se vydáváme na cestu přes Moskvu do Nalchiku na ME seniorů olympijských váhových kategorií. Odbavení, kontroly atd…vše probíhá rychle a bez problémů, a tak již brzy sedím u okénka v zadní části našeho letadla. Let je klidný, dobrá viditelnost, tak se chvíli koukám ven, ale potom se musím začít učit, protože ze školy hodně vynechávám.
Po přistání v Moskvě na nás už čeká odvoz. Nasedáme do pěkného a velmi špinavého auta a vyrážíme do nedalekého hotelu. Po cestě si všímáme velmi vysokých, zabezpečených a neprůhledných plotů u každého domu. Náš hotýlek je pěkný, máme malý pokoj, sprcha a WC jsou pro celý hotel společné. Ještě večeře, ruské kreslené pohádky na dobrou noc a jdeme spát.
2 . den
Ráno vstáváme v 7h místního času (tj. 5h v ČR), dáme si omeletu se šunkou a vyrážíme opět na letiště. Bohužel dnes to neprobíhá tak rychle. Náš let má zpoždění, autobus nás vozí 20min po letišti a po příletu do kavkazkych Mineralnych vod čekáme skoro hodinu na odvoz. Dvouhodinová cesta do Nalchiku je velmi zajímavá. Řidiči v Rusku značky a silniční čáry skoro neřeší. Pokud chce někdo předjíždět, jednoduše vjede do protisměru a protijedoucí auta se uhnout na stranu. Nikdo se nediví, když na čtyřproudovce silniční čáry úplně chybí. Rusko na mě zatím působí velmi špinavě.Všude je prach,bláto a odpadky. Po dvou hodinách přijíždíme do hotelu. Konečně narážíme na osobu mluvící anglicky. Registrujeme se, dostáváme dva pěkné pokoje s balkónem a vracíme se zpět na recepci. Tam nám je přidělen Rus Aslan průvodce, bodyguard a pomocník v jednom. Ten nám bude se vším pomáhat celý týden a bez něho nesmíme nikam sami. Také je nám přidělen osobní řidič s opravdu pěkným autem. Vyrážíme na večeři do luxusní restaurace, potom nakoupit (vše za nás platí Aslan) a pak ještě kouknout do fitness centra. Večer probíráme týmový plán a jdeme spát. Zítra nás čeká shazování váhy.
Nalčik je hlavní město Kabardsko-Balkarské republiky, která je součástí Ruské federeace. Název znamená podkova a je odvozen od původního tvaru města, vinoucího se kolem horského masívu. Žije tady asi čtvrt milionu obyvatel. Známým se stalo útokem čečenských ozbrojenců na místní úřady v roce 2005, který byl odražen a řada útočníků byla odsouzena k dlouholetému vězení. Bylůa to doba značného neklidu na severním Kavkaze s řadou pokusů o vytvoření samostatných území pro národnostní menšíny, které se tu hodně vyskytují. Nyní je tu již klid , nicméně pro jistotu zde máme svého bodyguarda. Nedaleko se nachází 5600 m vysoká nejvyšší hora Kavkazu (v podstatě i Evropy) - Elbrus. Je to bývalá sopka a proto se v okolí nachází i řada vývěrů minerálních vod - od toho je odvozn název i našeho příletového letiště Mineralní vody. Taky v Nalčiku jsou minerální vody hojně využívány v řadě lázeňských domů.
3 . den
Ráno vstáváme v 7:30 a jdeme na snídani, ta je ale až od osmi, tak se vracíme na pokoj a jdeme ještě chvíli spát. ..Snídaně je docela velká, každý si zde najde to, co má rád. Potom vyrážíme na trénink do haly, a pak do fitness centra doladit váhu. Večer máme malou okružní jízdu Nalchikem až k ruské "Eiffelovce" jak to nazval Mára. Jedná se o pěkně nasvícený televizní vysílač. Takže vylézáme z auta, uděláme pár fotek a vracíme se do hotelu.
4 . den
Na půl desátou vyrážíme do haly na vážení. Vážení začíná s asi půl hodinovým zpožděním. Na řadu se dostávám jako první. Vše je v pohodě, a tak brzy vyrážíme do obchodu nakoupit jídlo na dnešek a zítřek. Potom na hotel, jíst, pít, odpočívat a večer lehký trénink na chodbě v hotelu. Ještě večeře a jde se spát.
5 .den - den bojů
Dnes se začíná bojovat až ve 13h, takže máme na všechno dost času. Ráno vstáváme v 8h, nasnídáme se, potom až do 11h odpočíváme na pokojích, dáme si oběd a vyrážíme do haly. Jdeme do zahřívací tělocvičny, kde jsou všichni, co dnes bojují. Rozběhání, rozcvičení, rozkopání, vše jako obvykle a jde se na to. Nejdříve jdu já. Mám boj 102. Nastupuji proti Ukrajince Oleksandre Baranove. Boj probíhá bez větších dramat a s výsledkem 7:4 postupuji fo dalšího kola. Do boje 205 nastupuje Mára proti polskému závodníkovi, ale už v prvním kole dostává ránu do kyčle a v zápase nemůže pokračovat. Zatím co Máru odvážejí do nemocnice, nastupiji do druhého boje 108 proti Turkyni Durdane Altunel (podle bodů světového žebříčku je zde 5. nasezená). Je to velmi kvalitní a zkušená soupeřka. (účastnice Grandprix) Má výborně vedené útoky, já také a obě se výborně kryjeme, a tak je velmi obtížné dát si bod. Nakonec se stavem 1:1 jdeme do náhlé smrti. Podařilo se mi dvakrát zasáhnout vestu, ale síla nebyla dostačující. Potom se soupeřce podařilo trefit mojí vestu a tím moje cesta k medaili na tomto turnaji skončila. Medaile sice není, ale I přesto jsme s Colbym spokojení a pochvaly od trenérů z jiných států nás usvědčují v tom, že to byly velmi pěkné boje. …když přivezli Máru z nemocnice, nasedli jsme do auta a odjeli na hotel, tam jsme si dali super večeři a do noci jsem si s Colbym povídala.
6.den
Snídaně, zabalení kufrů a pak do centra Nalchiku. Dnes nám zrovna nevyšlo počasí, bylo zataženo a poprchalo, takže jsme toho moc neviděli. Viděli jsme pár soch, ministerstvo, navštívili jsme obchodní galerii, pěti kilometrový park, kde jsme se setkali s ministrem financí, dali s si čaj a popovídali. Pak jsme vyjeli na menší horu z které je krásně vidět město, ale dnes bohužel počasí nepřálo, a tak nebylo vidět nic. Nalchik je pěkné město, Rusové velmi dbají na čistotu města a bezpečnost všech lidí v něm, takže skoro na každém rohu potkáváme policajty. Pak nás ministr financí pozval na oběd, tak jedeme luxusním autem do té nejlepší restaurace v Nalchiku. Jako předkrm máme spoustu druhů sýrů, čerstvou zeleninu a jejich typický výborný smažený chléb. Jako hlavní chod máme 3 druhy grilovaného masa. Potom ještě zelený čaj a jejich specialita ořechy ve slupce v malinovém sirupu. Ministr pronáší velmi dlouhý proslov, kde nám za celé město děkuje, že jsme přijeli, označuje nás za své bratry a sestry, povídá o Nalchiku a o tom jaká je pro ně čest pořádat takovou akci. A potom za doprovodu 3 bodyguardů vyrážíme na letiště. Pan ministr mi odtáhl kufr až ke kontrole, potom jsme se se všemi rozloučili a na poslední minutu stihli let. Místo jsme měli každý na jiném konci letadla a já se ocitla mezi dvěma tlustými Rusy u nouzového východu. Naštěstí mě zachránila jediná věta, kterou jsem se rusky naučila: "Neumím mluvit rusky." a tak jsem musela být přesazena, protože u nouzového východu nesmí sedět nikdo, kdo neumí rusky. Takže mám místo v poslední řadě u okna a můžu v klidu spát.
Na letišti na nás už čekal odvoz do našeho hotelu, dáváme si večeři, kterou nám pan ministr nechal udělat na cestu a čekáme jestli Colbyho kamarád Sten bude mít na nás čas. Všechno vyšlo, a tak si voláme taxi, ten přijíždí asi za 3/4h a odváží nás na nejbližší stanici metra. Nástupiště je moderní, ale metro je velmi staré. Na další stanici jedeme úplně sami a připadáme si jako v hororu. Na 10. zastávce vystupujeme. Když jsme vyšli ven, konečně jsme poznali aspoň trochu ruskou zimu. Ledový vítr a šílená zima, že jsme brzy zmrzli. Po dlouhém čekání v tomto počasí přišel Sten a vzal nás na Rudé náměstí. Bylo to tam krásné. Ale byla šílená zima a už bylo docela pozdě, tak jsme se rychle podívali a hned jsme šli pryč. Sten nás potom vzal autem na další pěkná místa, a pak nás odvezl do hotelu.
7.den
Ráno jsme vstali v 6h a vyrazili na letiště. Tam jsme se odbavili, nasnídali a koupili pár suvenýrů. V letadle jsem opět měla místo u prostřed, tak jsem si přesedla na volné sedadlo u okénka na konci letadla. Po příletu na nás už čekal Viky, který mě odvezl do Prahy, kde na mě už čekali rodiče a vyrazili jsme domů.
Byl to velmi kvalitní turnaj na pěkném místě . Moc jsem si to tam užila a odvezla si mnoho úžasných zážitků. Na tento výlet budu ještě dlouho vzpomínat.
  • C:\fakepath\2015 03 24 09.43.58
  • C:\fakepath\2015 03 26 13.19.12
  • C:\fakepath\2015 03 24 21.53.47
  • C:\fakepath\2015 03 24 21.54.45
  • C:\fakepath\20150324 151549
  • C:\fakepath\20150324 193943(1)
  • C:\fakepath\20150327 111052
  • C:\fakepath\DSC01735
  • C:\fakepath\DSC01743
  • C:\fakepath\DSC01758
  • C:\fakepath\DSC01773
  • C:\fakepath\DSC01773
  • C:\fakepath\DSC01807
  • C:\fakepath\DSC01809
  • C:\fakepath\DSC01820
  • C:\fakepath\DSC01823
  • C:\fakepath\DSC01823b
  • C:\fakepath\DSC01827b
  • C:\fakepath\DSC01861b
  • C:\fakepath\DSC01888b
  • C:\fakepath\received 10153733878574528
  • C:\fakepath\received 10153741605704528
  • C:\fakepath\2015 03 31 10.49.04
  • C:\fakepath\2015 03 31 10.46.32
  • C:\fakepath\2015 03 31 10.45.19
  • C:\fakepath\2015 03 30 22.43.46