Berlin open 2017

Stříbro z olympijské váhovky, pěkně jsem si zabojovala

Po měsíci intenzivního studia, kdy se mi podařilo ve všech předmětech dosáhnout průměr na 1 jsem si vyrazila v barvách Czech teamu na Berlin open. I letos bylo vysoké zastoupení závodníků z zejména přilehlých států - Benelux, Skandinávie , Polsko a Pobaltské státy -takže určitě zajímavá změna. Bojovbalo se na nová pravidla s různě starými systémy Daedo, ale vše bylo organizačně dobře zvládnuto. Pouze se zkrátili boje o 3. kolo, což někdy citelně chybělo. Díky převaze domácích rozhodčích se mnoho cizinců do finále nedostalo, nicméně jinak pěkný turnaj. První boj s velkou Němkou (opět jsem bojovala v olympijské váze do 67kg) jsem takticky velmi dobře zvládla , nohy mi létaly a i při výškové převaze soupeřky jsem zaznamenala řadu hlav a zvítězila rozdílem 15:2. Následovala reprezentantka Lotyšska, které má několik výborných bojovníků. Boj byl více taktický - nesměla jsem jí nechat uplatnit dlouhou přední nohu a nakonec jsem zaznamela těsné vítězství. Finále s další Němkou se nevyvíjelo od počátku dopbře , dostala jsem rychle dvě napomínání - rozhodčí posoudil můj útok na bok vesty za nízký kop, pak již byl boj vyrovnaný, ale v závěru nechali rozhodčí Němku utíkat bez napomínání a tak nakonec 5:3. Škoda, že nová pravidla nejsou uplatňována spravedlivě v každém zápase. Celkově ale dobrý pocit z dobře zvládnutého turnaje a náznak úspěšné realizace nových kopů, které by mohly v budoucnu být má další možná zbraň.

Tradičně pak procházka parkem nesoucí jméno slavného přírodovědce Humboldta, směrem k památníku Berlínské zdi - nedaleko TKD stadionu je zachovalá nepomalovaná zeď a další artefakty i moderní památníky této zvláštní kapitoly historie Berlína. Všem už to připadá jen jako turistická atrakce , ale při své návštěvě v kyperské Nikosii jsem překročila stále střežené dělící linie uprostřed města mezi Řeky a Turky, a to je zase smutná současnost.