Austrian a Luxembourg open
Dvojboj s G1 turnaji
Po ukončení většiny studijních povinností jsem měla v plánu dva turnaje G1- Austrian open a Luxemburk open. Na prvním turnaji startuji za českou reprezentaci , druhý mám v plánu individuálně. Přípravu na oba turnaje nemám ideální, chybí Colby , individuální repre příprava, nadšení , které letos vyprchalo, a dojíždění do Prahy na tréninky SCM, které se přesunuly do tělocvičny bez tatami . Spoléhám na individuální přípravu v domácí tělocvičně a dodatečné aktivity vedoucí k posílení nohou a fyzické kondice.
Před rakouskou G1 jsem přicestovala do Innsbrucku již v pátek, po příjezdu repre se zvážila a odjela nad Innsbruck na ubytování. Druhý den jsem místo vysedávání v olympijské aréně zvolila aktivní pohyb a prošla ve výšce 2000 m.n.m. známou panoramatickou 7.5 km trasu z Patscherkofel až do horní stanici lanovky z Tulfes (Zirbenweg). Příjemný výlet zabere půlku dne, trochu záleží na logistice dopravy. Po celou cestu koukáme do údolí Innu a na Innsbruck , případné jeho okolí – povedlo se počasí , takže nádhera. Druhý den jsem se cítila výborně, túra mě nijak neunavila. Turnaj si vždy zakládal na maximu účastníků z celého světa, letos ale nejlepší sportovci většinou odletěli do Koreje, kde v druhé polovině června proběhne MS. Místo hlavní arény byla tedy zvolená vedlejší hala, kde se i tak vešlo 10 tatami. Zkouším opět kategorii do 67kg, v prvním kole reprezentantka Chorvatska na Univerziádě. Průběh zápasu , jako v mnoha případech na tomto ale i předchozích turnajích s novými pravidly, určoval rozhodčí, pořád to nemohu dobře strávit, zdá se mi , že to dlouho nemůže vydržet, ale podle ohlasů spíše ano. Naše repre se s tím většinou také zcela nesžila, po dlouhé době kadetský a juniorský výběr neodjel s žádnou medailí. Na každém tatami se rozhodovalo jinak , vypadá to , že co rozhodčí (s mezinárodní licencí) to jiný výklad pravidel. A většinou jiný, než znám já. Kaučové využívají nejistoty rozhodčích a protestují i na sporné události. Kde je pak bojovník a jeho schopnosti? Jde zase jen o výsledek? Zápas se mi líbil, přestože jsem po rychlých napomínáních prohrávala a celou dobu doháněla vedení soupeřky. Tradičně nebodované facekicky a poslední zásah do helmy těsně po časovém limitu rozhodl zápas v můj neprospěch.
Vzápětí se tedy přesouvám k Bodamskému jezeru, díky uzavření Arlberského tunelu projíždíme Sv.Antonem, kolébkou alpského lyžování ( na jehož vzniku v Dolních Rakousech se koncem 19.století podílel i rodák z Vysočiny Matyáš Žďárský ). Dále se krátce zastavujeme ve Feldkirchu, hezkém městečku, kde můžete projet tunelem pod středověkým hradem a kde moderní budovy uzavírají historické jádro města na břehu řeky Ill. Jen 14 km nás dělí od Vaduzu, hlavního města Lichtenštejnska, trpasličího státu Evrop s 60 tisíci obyvateli. Zážitek z návštěvy této raritní země si nenecháme ujít a procházka po břehu Rýna (zde tvoří hranici ) a dřevěným krytým mostem do Švýcarska netrvá ani hodinu. Vaduzký hrad je nejhezčí zespodu a tak se obracíme a přes první deltu Rýna (vtéká a pak zase vytéká z Bodamského jezera) jedeme do ubytování v západní části severního pobřeží jezera.
Další den je naplánován sice na převýšení sice nenáročný trénink na kole, svou délkou 100 km ale byl perfektní pro stehenní svaly. Navíc zapůjčená kola byla dost těžká. Nicméně pěkná jízda po cyklostezce kolem Bodamského jezera na trase Unteruhldingen s prehistorickými domy na kůlech, přes překrásný Meersburg , Immenstad , kde Airbus pohltil bývalou továrnu na letadla Dornier a vybudoval zde své technologické a inženýrské centrum, dále Fridrichshafen s létající vzducholodí, která připomíná dobu Zeppelínů, ostatně je v přístavu i jejich muzeum. Trajektem do Švýcarska – Romanhornu , odkud již po svěle vedené cyklostezce dokončujeme cestu do Kostnice. Po překročení švýcarských hraqnic do Německa nacházíme Husův kámen , připomínající upálení Jan Husa a Mistra Jeronýma, pak již jedeme do historického centra, procházíme Husovou ulicí , dojíždíme k budově , postavené na základech bývalého Koncilu, kde se volil papež a odsoudil Jan Hus. 14 km cesta ještě na ostrov Reichenau se středověkým Munsterem (Unesco památka) a zpět do přístavu ( výletního, trajekty mají přístav o kus dále ale jízdné se příliš neliší) pak zase Meersburg a dojezd do ubytování.
Další den se blížíme Lucembursku , ale zastavuje v Trevíru s překrásným Domem – krásně poskládaný zejména z románských a gotických prvků , s krásnou rajskou zahradou . Krásný Marktplatz a Porta nigra – monumentální pozůstatek římského opevnění města, jednoho z nejstarších v Německu. Kurfiřtův plác s parkem , Konstantinova bazilika, .. vše blízko a krásné. Městečko je samo docela malé, ale úžasné. Přesun 20km po proudu Mosely , na místo dalšího cyklistického tréninku. Tentokrát 95km podél Mosely do Bernkaselu a zpět podél vinic a přes kouzelná vinařko- dovolenková městečka. Bernkasel je ale už pořádná turistická atrakce se svým hradem Lanshutem a zejména kompaktním středověkým vzhledem města s mnoha hrázdněnými domky. Přes ne úpně dobré počasí se jízda povedla.
Další den je zcela oddychový , nohy si musí odpočinout a připravit se na turnaj. Nejprve se vracíme do Trevíru dokoupit zásoby a pak pokračujeme do Lucemburska, nocujeme ale ještě mimo hlavní město v kraji Ardeny s několika překrásnými hrady – Bouchard a Vianden. První leží nad zátočinou řeky Sure. a má krásné okrouhlé věže. Ten druhý je spojen s českou historií jako rodiště Jana Lucemburského a dnes patří mezi nejvyhledávanější hrady Lucemburska. Pod hradem je malé ale pěkné městečko sevřené středověkými hradbami a s hotýlky se správnou atmosférou prošlých věků. Po setmění jsou v městě jen ubytovaní turisté a místní a panuje tu poklid. Na ně dohlíží krásně nasvětlený hrad.
Další den je již registrační a vážící , takže po domácí snídani vyrážíme jen na prohlídku hradu Vianden. Je to jen pár set metrů od hotýlku v podhradí, nohy se aspoň trochu protáhly a už v pořádném dešti stojíme před pokladnou. Pokladní je Lucemburčanka a tak jí nedělá problém otevřít pokladnu o 20 minut dříve. To nám dalo náskok před ostatními návštěvníky a v klidu jsme si mohli samostatně jen za dohledu kamer prohlédnout skvěle zrekonstruované a přiměřeně vybavené místnosti – od hradní kaple, rytířského sálu , jídelny, kuchyně až po divadelní sál a prostornou terasu hradu. Za hodinu ale jsme s prohlídkou hotovi a za další hodinu dojíždíme i do skvělého sportovního centra v Kirchbergu – d´Conque, kde se teprve 2.ročník G1 Luxembourg open koná. Trochu čekání na registraci , ale dobrá organizace, doklady o placení se nemusely hledat, kartička připravená , zvážená jsem za pár minut a posouváme se z haly. Trochu rozladění z přemrštěného poplatku za parking ale pak již do hotelu u centra, najíst u Číňanů a krátká procházka městem , přes Notre Dam, palác Velkoknížete a pak již na hradby a pěkné pohledy na Evropskou čtvrť přes starou část města Grund.
Sobota ve znamení turnaje- vedle Lux open i turnaj Masters, což je hezký turnaj pro vyšší věkové skupiny. Vážila jsem se se dvěma účastnicemi Masters turnaje – hrozně se na něj těšily. Krátce (!)po vážení v pátek naskočily pavouci – papírová forma se již ráno nerozdává a tak jsem se pro jistotu ještě ráno dívala na svůj los, vcelku dobrý , měla jsem mít před prvním bojem spoustu času. Brzy se ale na tabuli objevilo mé jméno - úplně jiný boj, jiná soupeřka. Ráno se totiž dovažovalo zcela mimo pravidla a těsně před zahájením turnaje se měnily pavouci ale jen u rozhodčích , ne na webu. Rychle se ustrojit, sehnat kauče- v nouzi poznáš přítele – hned se nabídlo několik dobrých kaučů –od Poláka Filipa, přes Nizozemce a Němce až ke známému Axellu Millerovi. Na tatami jsme nakonec dorazili včas, protože mezi tím vypadly monitory. S novou soupeřkou z Řecka jsem svedla pěkný boj ,aktivita ale byla na její straně a i když jsem slušně kontrovala na vestu (hlavu si držela mimo můj dosah), přece jen síla na stavená na -67kg je přes kryty obtížně překonatelná. Nakonec tedy porážka a stop v dalším postupu. Další soupeřkou by byla první nasazená Číňanka , která mé přemožitelce nedala absolutně šanci bodovat a ukončovala boj předčasně rozdílem 20 bodů. Krásný , inspirativní boj, jen obdiv za její orientaci , schopnost rychle odhalit i bez kauče slabiny soupeřky ,rychlost , pestrost kopů,….s minimem možností zasahování ze strany rozhodčích. Využila v dobrém nových pravidel a já konečně viděla novou naději pro náš sport. Jak odlišný způsob boje od těch, co jsem dosud v ženských kategoriích pozorovala! Už jen pro tento boj se sem vyplatilo cestovat. Škoda, že v našich podmínkách je tento styl obtížně nacvičitelný.
Po turnaji procházka Grundem (Unesco) k pevnosti Tulingen a k evropské čtvrti plné budov EU (Investiční banka , justiční budovy…), vilové čtvrti a zpět k hotelu, nedaleko nádraží, kde přistěhovalci z Afriky rozjeli svůj osvědčený obchod s drogami. Hlavu mám plnou myšlenek jak dál, jak se v současné tréninkové realitě posunout do staro-nového stylu. Řada týmů se podle výkonů alespoň na tomto turnaji již adaptovala a rostou jim nové naděje.
Zítra přejezd domů téměř 900km a pak již se školou do Dolomit, směr via ferrata.
