5. na Turkish open G1
Těsná prohra ve čtvrtfinále mě připravila o medaili na prestižním Turkish open. O čtyři dny později boj na ME klubů.
Dějištěm 3.ročníku G1 Turkish open se stalo souměstí Antalye - Belek, kde organizátoři pronajali hotelový komplex s velkým sálem, kam se vešlo 11 tatami. V Turecku patří taekwondo WTF mezi velmi oblíbené sporty a ve srovnání s evropskými zeměmi je Turecko schopno obsadit jednotlivé kategorie klidně i dvěma desítkami špičkových bojovníků. Nicméně mezi cca 1600 závodníky figurovalo i dost zahraničních bojovníků. Senioři bojovali v neděli , další dva dny byly vyhrazeny pro mladší závodníky. Přeplněnost sálu, málo místa, nemožnost se moci rozkopat, vesty velmi různé kvality a konečně i o sedm bodů zvednutá síla zásahu do vesty trochu ztěžoval průběh bojů, ale aspoň jsem viděla , jak se v taekwondistické velmoci tyhle "prkotiny" moc neřeší. Já jsem v prvním kole narazila na reprezentantku Uzbekistánu, kterou jsem zdolala až v náhlé smrti. Lépe se mi vedlo s Němkou Dilarou, která mě před 14 dny porazila v Německu. Ze zápasu jsem si vzala ponaučení a zvítězila 2 :0. V boji o medaili jsem se potkala s další Němkou a bývalou Argentinskou reprezentantkou Celinou Proffen, která je držitelka několika medailí z mistrovství Jižní Ameriky a Panamerických her. V pěkném souboji se rozhodovalo až v náhlé smrti, kde jsem inkasovala podprahový hit do vesty a vědoma si pomocných kritérií počtu hitů při rovnosti bodů jsem musela zaútočit a bohužel jsem inkasovala na méně krytou hlavu. Celine pak jen velmi těsně prohrála s úřadující mistryní světa a současnou jedničkou ve světovém žebříčku Irem Yaman 1:0 a ta pak zvítězila v celém turnaji. 5.místo z tohoto turnaje si tak velmi cením, byly to pěkné a těžké boje s velmi kvalitními soupeřkami.
Další dny jsem sledovala zápasy juniorů a kadetů, když se vylepšilo počasí, tak jsem se i vykoupala v moři.
Po jednodenní pauze , vyplněné Poomse turnajem, pokračoval v témže místě a s částí stejných účastníků další turnaj - evropské mistrovství klubů, kde jsem již hájila barvy Cobra Dojang Praha. Bohužel můj kauč bojoval ve stejné době jako já, takže mě před diskvalifikací zachránil pro mě neznámý trenér z Norska, který mě byl ochoten odkaučovat (zde musel závodník nastoupit spolu s kaučem , pokud některý z nich nenastoupí , je závodník diskvalifikován- narozdíl od řady jiných turnajů, kde se čeká na kauče, až se uvolní).S kamarádským Norem jsem ale nebyla bohužel sehrána, a tak žádný z facekicků nereklamoval u videorozhodčích. A protože body do vesty zase nepadaly a to ani v náhlé smrti, kde jsme měly stejný počet hitů, rozhodovali rozhodčí, kteří se přiklonili na stranu soupeřky z Rakouska. Tak to byl tak nějak promrhaný zápas i když technicky se mi zase líbil, zkusila jsem celou řadu technik, ale soupeřka byla zkušená a všechno vykrývala.
Tak ještě aspoň užít jaro , teplota je přes den až 27 stupňů , dá se i koupat, a všechno se tu zelení, hotel je super , jídla celé hory, ale držím zavedený režim. Příští týden spoustu písemek a na konci týdne další G turnaj Slovenia open.